Celá třída na mě začala křičet

Jmenuji se Sibylle. Celý život mi říkali Billie. Vyrostla jsem v Německu.

Vyrostla jsem v Mnichově, jsem rodilá Mnichovačka. Do školy jsem chodila v Mnichově. Chodila jsem do dívčí školy a navštěvovala hodiny evangelického náboženství s milou učitelkou, která se jednoho dne – muselo to být v sedmé třídě – rozhodla, že nám pustí film. V tom filmu se odehrávaly naprosto děsivé scény, lidé křičeli a utíkali chodbou, bylo to úplně absurdní, a celé to bylo nějak uvedeno pod označením Scientology. Na konci filmu si mě učitelka zavolala před třídu a řekla: „Takže Sibylle je scientoložka nebo má něco společného se Scientology a teď vám může odpovědět na vaše otázky.“ Sotva si dovedete představit, co pak nastalo. Celá třída na mě začala křičet. Někteří z nich vstali. Své názory dávali najevo pěstmi. Reagovali opravdu prudce a s velkou nenávistí. Přišla jsem kvůli tomu o téměř všechny přátele. Už mě nezvali na večírky. Už mě nezvali ani na narozeninové oslavy. A musím říct, že to byl skutečně traumatický zážitek. Bylo to opravdu hnusné a zákeřné. Takže mě tahle událost formovala. Opravdu mě to hluboce zasáhlo.

Mám tři děti, tři syny, a můj nejmladší syn začal chodit do školy v roce 2007. A na začátku první třídy se vždy volí zástupce rodičů. Předchozí zástupkyně rodičů už odešla. Pak ji vystřídala nová. A jednoho odpoledne, když jsem se s ní chtěla setkat, na schůzce naplánované na ten večer, mi celá rozrušená zavolala a řekla, že mě jako členku Scientology na schůzi rodičovské rady nechce. Každopádně mi toho odpoledne několikrát volali přátelé, aby mě varovali. Říkali: „Dej si pozor, ta Angelika, je úplně vytočená a určitě se proti tobě postaví a bude o tobě říkat ošklivé věci.“ A tak jsem se pak rozhodla vzít s sebou manžela, nebo spíš, manžel nechtěl, abych šla sama. Na tu schůzku do školy jsme šli společně. Na schodech nás zastavili a řekli nám, ať okamžitě opustíme budovu, jinak zavolají policii. Stáli jsme na školním dvoře a když jsme se podívali nahoru, viděli jsme ostatní stát nahoře, jak si nalévají šampaňské, a připíjejí si navzájem – zjevně šťastní, že se zbavili těch strašných scientologů. Ale tím ten příběh ještě neskončil. Krátce nato se konal bazar. Na ten bazar jsem tedy přišla na školní dvůr. Několik rodičů se na mě dokonce vrhlo a snažili se mě odstrčit, vytlačit mě zase ven – tahali mě za vlasy. Alespoň jeden z nich mě za vlasy tahal. Byla to scéna, která mi připadala opravdu, opravdu intenzivní. V tu chvíli jsem si říkala, kde to vlastně jsem a co se tu vlastně děje, protože to bylo naprosto absurdní.