Chtěli, abych se podpisem vzdal své víry

Jmenuji se Günter. Narodil jsem se v severním Německu. V šestnácti jsem se začal učit v bankovnictví. A pak jsem desítky let pracoval v různých bankách.

V poslední bance, kde jsem pracoval, se od někoho brzy dozvěděli, že jsem scientolog. Představenstvo si pak zavolalo mého nadřízeného a řeklo mu: „Dostal ses do maléru.“ A můj šéf si mě pak zavolal k sobě. Řekl mi to. Zeptal se mě: „Güntere, nemohl bys odejít z církve? Protože tě pak čeká opravdu skvělá kariéra. Víš, že z tebe za pár let chci udělat svého nástupce.“ Zamyslel jsem se nad tím a říkal si: „To snad není pravda.“ Kvůli své víře, na které není nic špatného, bych měl odejít z církve? Řekl jsem: „Ne, to neudělám.“

Později, když jsem rozdával propagační letáky pro církev, mě personální ředitel banky uviděl na ulici. Za pár dní, možná za týden, jsem musel na personální oddělení. A pracovník personálního oddělení mě požádal, abych podepsal sektářský filtr. Stálo tam, že se nesmím účastnit kurzů Scientology ani využívat znalosti ze Scientology. A já řekl: „Promiňte, vždyť víte, že jsem scientolog. Kde je problém? Jestli to mám podepsat, chci, aby sem přišli i všichni křesťané z banky, 3 000 nebo kolik jich je, a podepsali, že nebudou dodržovat Desatero. Protože přesně to po mně žádáte.“ A tím to skončilo.

V průběhu let mě oslovovali náboráři, kteří mi nabízeli zajímavé pozice v jiných bankách. Ale vždy jsem hned vyložil karty na stůl. Zeptal jsem se náboráře, jestli novému zaměstnavateli vadí, že jsem scientolog. Za pár dní se náborář ozval a řekl: „Ano, je to problém.“ Moje kariéra se tak dál neposunula. Je ale ostuda, že předsudky vedou k takové diskriminaci.