Nejdřív zmizeli jeho přátelé. Pak utrpělo jeho podnikání.

Jmenuji se Gunther. Vyrostl jsem v malé vinařské vesnici v oblasti Weinstraße. A od začátku jsem se hodně zapojoval do života obce, ať už v katolické církvi s řadou povinností nebo v pěveckém spolku a tak dále. Když jsme se v roce 1989 s manželkou rozhodli stát scientology, po vesnici se to velmi rychle rozkřiklo. A zažili jsme, jak se od nás lidé ve vesnici začali odtahovat.

V roce 1991 uspořádala střední škola, kam tehdy chodil náš třináctiletý syn, v místní tělocvičně velkou akci proti Scientology. Vedení školy si najalo takzvaného odborníka na sekty, který samozřejmě šířil lži o Scientology. Umíte si představit, že tam bylo hodně lidí z naší vesnice. A to byl pro nás vlastně zlomový okamžik, kdy se od nás obec odvrátila. Dokonce se od nás odvrátili i naši dlouholetí přátelé, které jsme znali od školky, a zakázali nám, abychom s nimi komunikovali. To samozřejmě dost bolelo.

Následující roky se nesly ve znamení urážek a pomluv. Jedné noci někdo poničil fasádu mého domu nápisem „Scientology prase“. A dodnes nevím, kdo to udělal. Tehdy jsem to oznámil policii, ale řízení bylo po půl roce bez výsledku ukončeno.

V ekonomických časopisech vyšly různé články, například ve WirtschaftsWoche, a také v pořadu Plusminus televize ARD, v nichž se mluvilo o mně i mé firmě a zaznívala varování, že jsem scientolog, a proto je má práce nedůvěryhodná. V důsledku toho tehdy tři moji zákazníci s okamžitou platností zrušili probíhající projekty. Lze si jen představit, jak obtížné pak bylo získávat zákazníky. Škodu, která mi tím vznikla, nedokážu vyčíslit v penězích, ale byla obrovská. To mě těžce zasáhlo.