Dva anonymní telefonáty všechno změnily

Jmenuji se Claudia, je mi 70 let. Vyrostla jsem ve Schwarzwaldu. Jsem vdaná 46 let, mám dvě dcery a tři úžasná vnoučata.

A v roce 1995 jsme s rodinou žili v Porýní-Falci poblíž Mohuče. Tam jsem chtěla mít práci, kterou bych mohla dělat z domu, abych mohla být nablízku svým dětem. A tak jsem založila au pair agenturu. Pak jsem podle požadavků předložila podklady k povolení zprostředkovávat práci, které jsem pak dostala. Potom jsem se chtěla představit, a tak jsem zařídila moc pěkný novinový článek, který vysvětloval, co dělá au pair agentura. To byla ta příjemná část. Ale pak, jen o pár dní později, mi tentýž reportér zavolal znovu, protože z mého sousedství dostal dva anonymní telefonáty s otázkou, zda ví, že jsem scientoložka. A tak o mně vyšel novinový článek s titulkem „Agentka je členkou sekty“. Asi o čtyři týdny později jsem dostala úřední dopis, z ministerstva práce, že mi povolení, které už mi udělili, odnímají, protože jsem scientoložka.

S manželem jsme pak probírali, co bychom měli dělat, a rozhodli jsme se, že tuto diskriminaci nebudeme tolerovat. A musela jsem se obrátit na tři soudy. Trvalo to několik let, jen abych nakonec zjistila, že zákon dovoluje, aby mi úřad práce, ministerstvo práce, odebral povolení, protože jsem scientoložka.

Dostala jsem pozvání od Kongresu USA ve Washingtonu, D. C., abych popsala svou zkušenost s diskriminací náboženských menšin v Německu.

Pozvání jsem přijala a odjela do USA, kde jsem vystoupila spolu s dalšími známými scientology. Ptali se mě, jaké to je žít v Německu s diskriminací spojenou s odebráním povolení mé agentuře práce. Na jednu stranu to pro mě byla opravdu úleva. Na druhou stranu to bylo i nesmírné vystřízlivění, protože jsem se musela vrátit do země, kde jsem věděla, že to takhle bude pokračovat. Bylo to však opravdu velmi, velmi vyčerpávající a stresující období. A přesně to se nám stalo, jen proto, že jsme scientologové.