Naše kanceláře zpustošili vandalové

Jmenuji se Anja. Jsem rodačka z Norimberku, tedy z Frank. Se Scientology jsem se setkala v roce 1990 a o čtyři roky později jsem se vdala a vychovala jsem tři děti.

Pracovala jsem tedy v rodinném podniku, pořádali jsme semináře a školení a s první velkou diskriminací jsem se setkala v roce 1991, když v časopise Stern vyšel velký článek. Potom jsme ztratili mnoho klientů, kteří se nás chtěli stranit, protože nestáli o styk se scientology. Nebo si vzpomínám, že jsme měli semináře, objednávali jsme je v hotelech a například jsme měli akci naplánovanou na 20 hodin a myslím, že 90 minut předem volali z hotelu a řekli: „Á, zjistili jsme, že jste scientologové. Scientologům hotelové pokoje nepronajímáme.“ Takže to opravdu byl plán ztížit nám život a v podstatě nás zlomit.

Také si vzpomínám, že tu byla měsíční kampaň Mladé unie [politická organizace mládeže]. Měli jsme firmu v malém městě a v okolních vesnicích pak – večer v tělocvičnách nebo ve školách pořádali panelové diskuse proti nám, proti Scientology a naší firmě. Obvykle se jich účastnilo 500 až 800 lidí. Ptali jsme se, zda se také můžeme zúčastnit. Řekli: „Ne.“ Byla to celá měsíční kampaň proti nám – s cílem odloudit nám zákazníky nebo firmu prostě zavřít.

A pak přišlo to nejhorší: na Nový rok jsme v kancelářích v průmyslové zóně zjistili, že se někdo vloupal do budovy a byla úplně zdevastovaná – opravdu cíleně. Byly tam vykopnuté dveře, které nebyly zamčené. Okenní tabule byly všechny rozbité. Všude byly papíry – všechno bylo v chaosu, opravdu zdemolované. Ale nic si nevzali. Pak přijela policie a všechno zdokumentovala. Řekli: „Jestliže nic nevzali, museli něco přinést.“ Přesně tak to bylo. Bylo tam umístěné rádio. Samozřejmě v tom rádiu byla štěnice. Když to takto vyprávím, opravdu to zní jako kriminální román. Ale byla to skutečně kampaň, jejímž cílem bylo nám ztěžovat život. Například jsme prodali dům, ve kterém jsme sami bydleli. A o dva roky později nám kupující zavolal a řekl mému manželovi: „Věděli jste, že celý dům byl napíchnutý?“ Protože rekonstruovali stěny a našli ty štěnice. A to znamená, že nás prostě jen odposlouchávali. Připadá mi opravdu, opravdu šokující, nebo dokonce smutné, že v Německu, právě v Německu s jeho dějinami, je něco takového znovu možné. Že se po ústavě může prostě takhle šlapat, že jsou lidé diskriminováni jen proto, že mají jinou víru.