Kvůli nim jsem měl pocit, že nejsem normální dítě

Jmenuji se Ruben, narodil jsem se ve Starnbergu, a když jsem byl ještě miminko, přestěhoval jsem se s rodiči do Stuttgartu a tam jsem vyrostl.

Do školky jsem chodil při soukromé škole tady ve Stuttgartu a pak jsem tam pokračoval na základní škole až do třetí třídy. Pak nastal zlom. Jednoho dne jsem byl ve škole a spolužáci mi řekli, že budu muset ze školy odejít. Tak jsem šel domů za rodiči a zeptal se jich, co to má znamenat. A oni mi vysvětlili, co se stalo.

Všem rodičům rozeslali takzvaný sektářský filtr. Všichni rodiče ve škole museli podepsat, že nejsou scientologové ani nesympatizují se Scientology. A pokud jste to nemohli podepsat, vaše děti musely školu opustit. To mi nedávalo žádný smysl. Nejdřív jsem – myslím, že jsem brečel celé hodiny, protože mi to připadalo tak nespravedlivé. A nakonec jsem s tím nemohl nic dělat. Koncem toho roku jsem musel školu opustit.

Pak jsem přešel na státní školu, protože jsme se chtěli vyhnout dalším problémům. A i tam mě vlastně přijali moc hezky. A o několik týdnů později byla svolána zvláštní schůzka rodičů. A bylo tam spoustu nepřátelství, rodiče měli velký strach, spoustu obav, že jejich děti přijdou se mnou do styku. Představte si, byl jsem dítě, ale to prostředí ve mně vyvolávalo pocit, že nejsem normální dítě. To bylo, musím říct, dost těžké.

Později, když jsem byl na střední škole, jsme měli hodinu etiky. A jednoho dne učitelka mluvila o tématu Scientology. Začala vykládat o Scientology a o tom, co to je. A zvláštní bylo, že to vůbec neodpovídalo tomu, co o Scientology vím, ani tomu, jak jsem ji sám zažil. A já tam samozřejmě seděl a znovu jsem měl ten silný pocit v žaludku, že se mi udělá špatně. Je to strašně nespravedlivé. Hodně to ovlivnilo můj život i moje dětství a také životy mnoha, mnoha dalších lidí. A nemyslím si, že by kdokoli na tomto světě měl být nucen žít ve strachu kvůli své náboženské příslušnosti.