Proč byli lidé varováni, aby se od ní drželi dál?

Jmenuji se Kirsten. Žiji v Německu.

Když jsem byla malá, díky rodičům jsem se seznámila se Scientology. Můj otec byl trenér šermu a pak se v novinách objevilo, že je scientolog, že vlastně celá naše rodina jsou scientologové, já se s tím tehdy teprve seznamovala. A najednou to byl docela šok, protože mého otce napadali. Neměli jsme žádnou podporu od rodiny ani přátel. A uvědomila jsem si, že moji rodiče zůstali sami. Od té doby jsem vlastně měla rodinu, která byla dost rozdělená. Škoda způsobená něčím takovým je prostě to, že jsem najednou už neměla prarodiče. Ale oni tak hluboce uvěřili té černé propagandě, že to zničilo tuto oblast našeho života i tuto část rodiny.

Hodně jsem trénovala atletiku a byla jsem v ní úspěšná. Pak ale přišla situace, kdy jsme měli jet na soustředění, a já samozřejmě chtěla být na pokoji s kamarádkou. Krátce před odjezdem za mnou přišel trenér a řekl, že nemůžu být na pokoji s kamarádkou, protože mu její rodiče řekli, že s jejich dcerou nemůžu sdílet pokoj, protože jsem scientoložka. A od té chvíle už jsem se v kolektivu necítila dobře. Ještě nějakou dobu jsem dál trénovala a měla svůj sport, ale také jsem věděla, na čem jsem a že už tam tak úplně nepatřím.

Odešla jsem ze školy a krátce nato za mnou přišli kamarádi. Řekli mi, že je předvolali do ředitelny a že jim ředitel vykládal, jak je Scientology nebezpečná a jak nebezpečné je stýkat se se mnou. Zeptali se mě, jestli bych udělala prezentaci o Scientology. Řekla jsem: „Jistě. Vyznám se v tom. Udělám prezentaci, žádný problém.“ Pak se zeptali své učitelky religionistiky. Ta řekla, že ne, že o tom nemohu udělat prezentaci. Přišlo mi to zajímavé. Ale nebylo žádoucí, aby promluvil někdo, kdo s tím má zkušenosti, kdo Scientology studoval a kdo je už léta scientologem, aby takový člověk promluvil a prostě přímo odpovídal na otázky. Šířil se takový strach, že „si musíte dát pozor, aby vás Scientology nepohltila“, takže jakmile řeknete „Jsem scientolog“, lidé se před vámi uzavřou. S nikým se prostě nedalo mluvit bez předsudků.